Martin Maxa: mám svou šílenou specialitu
Martin Maxa: mám svou šílenou specialitu - dva a půl tisíce dřepů za hodinu
Muže s ostře řezanými rysy a atletickou postavou těžko přehlédnete. Pružné pohyby a mladistvý vzhled neladí s číslem 45 – tolik mu právě letos je. Nás samozřejmě především zajímalo, jak se dopracoval ke své perfektní postavě.
Stres se dá vypotit
Absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu se role poradce čtenářů Men’s Health ochotně ujal, ale poznamenává, že nikdy nechtěl být kulturista. Za svou postavu vděčí závodnímu plavání, kterému se na vrcholové úrovni věnoval patnáct let. Sportovních aktivit se už nevzdal, patří neodmyslitelně k jeho životu. Sport mu pomáhá i dnes, aby se odreagoval, překonal stres, starosti i deprese. „To je moje metoda na stres. Jsem skeptik a dost prožívám negativní věci ve svém okolí. Nejsem splachovací typ. Má na mě vliv i roční období. A na to nejvíc pomáhá sport, zničit se. Je mi úplně jedno, z jaké námahy se vyplaví endorfiny. Můžu běhat, dělat dřepy, jezdit na rotopedu, posilovat. Podstatné je, abych se u toho pořádně unavil, aby ze mě odkapaly tři litry potu. Pak se zase cítím ve své kůži. Je to skutečná závislost na endorfinech.“
Cesta za dobrou postavou bolí
Začátečníky, kteří chtějí zapracovat na své postavě, Maxa upozorňuje, že „je to bolestivá a dlouhodobá cesta“. Je dobré přitom kombinovat aerobní sportovní aktivity a posilování svalů pomocí středních až těžkých zátěží. Zpočátku se má nováček v posilovně zaměřit na velké svalové skupiny a teprve později se věnovat těm menším. V kruhovém tréninku by měl postupně zatěžovat všechny svalové skupiny. Asi po dvou měsících práce je výhodné rozdělit cvičení na tři skupiny: v jedné se procvičuje hrudník, v další záda a ve třetí nohy. Maxa sám říká, že není vyznavač pravidelnosti ani asketické přísnosti v životosprávě. „Cvičím tak dvakrát týdně, někdy se mi to ani nepovede, protože nemám moc času. Na druhé straně svaly potřebují odpočinek. Trávit denně hodiny v posilovně je nesmysl. Dovedu si představit, že někteří kluci takhle denně bouchaj’. Ale myslím si, že neprokazují dobrou službu svému organismu. Superkompenzační moment, aby si sval odpočinul a mohl znovu růst, nastává zhruba po týdnu.“
Podle něj je lepší řídit se tímto modelem: Například v pondělí procvičit hrudní svaly a nechat je týden odpočinout. Mezitím se v dalším tréninku zaměřit na zádové svalstvo a ve třetím na nohy. „Samozřejmě je důležitá volba zátěží. Člověk musí poznat svoje tělo, aby věděl, kolik si má naložit. Ideální zátěž je taková, která vám umožní 8 až 12 opakování. Ze začátku člověk v posilovně tápe a zkouší, ale posléze na to přijde. A jakmile těch opakování dokáže udělat 15 nebo 16, znamená to, že má přidat.“
Maraton dřepů mě nastartuje
Martin Maxa říká, že na pohyb v přírodě si moc času neudělá, dává přednost posilovně, rotopedu. Ale doplňkové sporty podle něj postavě prospějí. Prozrazuje svou specialitu: „Mám svůj specifický trénink, který si dám asi jednou za měsíc. Je to šílená věc. Dělám vytrvalostně dřepy a dokážu jich udělat za hodinu dva a půl tisíce. Na jeden dřep připadne něco přes vteřinu. Je to náročný trénink, ze kterého se tělo vzpamatuje tak za čtrnáct dní. Ale nastartuje to metabolismus tím směrem, který potřebuju. Na rotopedu jezdím většinou čtyřicet pět minut na maximální zátěž a snažím se, aby mi rychlost neklesla pod patnáct kilometrů za hodinu.“
Jak vypadat o deset let mladší
Ani nepřítel mu nemůže upřít, že vypadá mladistvě. Není to jen v jeho tváři, ale hlavně v držení těla, pružnosti a rychlosti pohybů. Zásluhu za to přičítá jenom sportu. „Určitě je to recept. Symbióza ducha a těla je nesmírně důležitá. Myslím si, že v nezdravém těle ani nemůže fungovat dobrá mysl. Skládám písničky, maluju obrazy a vím, že když nemám v pořádku organismus, tak to nefunguje ani v duševní oblasti. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo nikdy nenaskočil na nějaký sport, ale říkám, že neví, o co přichází. Lidé, kteří ostentativně pohrdají péčí o svoje tělo, jsou bohužel v jistém smyslu omezení. To ale můžeme pochopit jen osobním prožitkem. Samozřejmě že člověk z toho vytěží nejen dobrou náladu, ale i lepší exteriér. Tělo se přeměňuje, reaguje, adaptuje se na tu zátěž a pochopitelně je výkonnější. Je to jako u motoru auta.“
Kuřata, ryby, bílky...
Teorie stravování zajímala už studenta Maxu, psal na to téma diplomovou práci, ale nestal se z něj vyznavač diet ani pedantický kontrolor životosprávy. Nevyhýbá se mejdanům, rád si dá bílé víno a neumí odolat nikotinu. S věkem si zatím hlavu nedělá. Po čtyřicítce si ale všiml, že se mu metabolismus mírně zpomalil. „Uvědomil jsem si, že si to musím pohlídat. Jsme vlastně do jisté míry to, co jíme, a je velmi dobré dodržet určité zásady stravování.“ Podstatný je podle něj dostatek bílkovin, a tak má na jídelníčku hlavně kuřecí maso, „ideální formu stravy“, ryby a doporučuje i vaječný bílek. „Podvědomě jsem se dostal k potravinám, které jsou vyvážené. Chutná mi sice úplně všechno, ale mnohem víc to, co je zdravé. Nevědomky si hlídám, abych měl dostatek bílkovin. Jsou to jednoduché počty. Zbytek stravy se snažím volit tak, aby v ní bylo co nejméně živočišných tuků, ze sacharidů si vybírám komplexní, dám si klidně třeba kilo rýže.“ Není příznivcem speciální sportovních nápojů, radši pije vodu.
Nejsem žádný Casanova
I když kombinace sportovní postava a romantický zpěvák by měla být pro slečny a paní neodolatelná, Martin Maxa odmítá, že by byl nějaký Casanova. „Rozhodně nejsem lev salonů nebo profesionální balič. Nikdy jsem to ani moc neuměl. Ale jsem z masa a kostí a potkal jsem v životě pár žen, které v něm sehrály nějakou roli.“ Popularita mu prý při navazování kontaktu nepomáhá. „Spíš to má negativní dopad, třeba se některé slečně i líbím a oslovila by mě, ale protože nechce vypadat jako trapná fanynka, tak to neudělá.“ Ostatně má dlouholetou partnerku, matku svého syna Ivana, se kterou vychovává také dceru Barboru. „Jsem s ní devět let. Mám ji rád. Myslím, že jsme se snad nikdy nepohádali,“ říká. V rodinném životě si váží klidu, nesnáší konflikty a vypjaté situace. „Nemám rád křik, miluju klídek a pohodu a mám i takovou partnerku. Myslím, že jsem i hodnej táta,“ doplňuje Maxa.
Romantik v těle bodyguarda
A jak jde dohromady tělo bodyguarda, tvář tvrďáka a Maxa-umělec? Vyluštění rébusu není tak těžké. Leccos naznačí klíčová věta „Jsem spíš melancholik“ a také fakt, že ho od dětství přitahovalo umění: poezie (v mládí četl například beatniky), malování (uchvátil ho Zdeněk Burian – „To je meta!“) a hudba (v mládí obdivoval hlavně písničkáře Vladimíra Mertu: „Strašně se mi líbila jeho poetika.“). Pro koho jeho romantická duše zůstává stále záhadou, může se podívat na internetu (www.martinmaxa.cz) na jeho obrazy. Jejich snový ráz mnohé napoví..