Déja vu
Martin:
Nejsem to já, ten koho znáš
není to tělo mý a ví bůh, ani moje tvář
ani ten stín pode mnou není můj
a slova odříkává hlas, který mi nepatří
nejsem to já, jen déjavu je tvým hostem v domě
jen sny a tvý déjavu
Helena:
Nejsem to já, ta co ji znáš
ta, která mívala strach mezi řádky číst
a půlměsíc sevřených úst
právě tak nepatří mi, nejsem to já
jen se ti zdám, jsem déja vu a tvá růže pro mě
sotva mi k ránu zavoní
Ref.:
To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín bez těla
nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal
jen se ti zdám a co s tím naděláš
Martin:
To já nejsem ten stín
nejsou to kroky mé a bůh ví ani moje tvář
a těch pár slov, pár krátkých vět
já vůbec nevyslovil, nejsem to já
jen se ti zdám, jen déjavu je tvým hostem v domě
jen sny a tvý déjavu
Ref.:
To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín bez těla
nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal
jen se ti zdám a co s tím naděláš
Helena:
To nejsem já, ta co ji znáš,
ta která mívala strach mezi řádky číst
ten půlměsíc sevřených úst
dávno už nepatří mi, nejsem to já
jen se ti zdám, jsem déjavu a tvá růže pro mě
sotva mi k ránu zavoní.